Madeira 2006 [4]

levády v sedle Boca da Encumeada

Porto Moniz

leváda Ribeira da Janela

závěr

4.7.2006 - 18.7.2006

zobrazit/přidat komentáře
   

[1] Úvod a hlavní město Funchal
[2] Severní pobřeží a hřebenovka na Pico Ruivo
[3] Leváda dos Tornos, Ribeiro Frio, Cabo Girao, Ponta de Sao Lourenco
[4] Encumeada, Porto Moniz a leváda Ribeira da Janela

komentář vs. pouze fotky

Encumeada - levády, hory a květiny

    Téměř rutinně jdeme na devátou na autobus. Tentokrát ale poprvé jedeme na druhou stranu. Míříme do sedla Boca da Encumeada (1007 m n.m.), které bylo dlouho jediným místem, kudy se dalo dostat přes hory z jihu na sever. Dnes už přímo pod sedlem vede dlouhatánský tunel a tak se z toho místa stalo jen turistické minicentrum. Nabízí několik variant horských treků (např. na Pico Ruivo nebo na Pico Grande) a protéká zde obrovská leváda, kolem které se dají směrem na západ podnikat různé výlety. My jsme se rozhodli pro dva méně náročné, vlastně zcela nenáročné, výlety kolem levády.

    Autobus se sem štrachá přes dvě hodiny, protože při své cestě po jižním pobřeží zajíždí do všech vesniček. Je to ale super vyhlídková jízda a je na co se koukat. Celé pobřeží je hustě obydleno, prudké svahy jsou přeměněny na terasovitá políčka. Kam se podívate jsou vinice nebo banánovníkové plantáže, které narušují jen bíle zářící domky. Žádná silnice nevede dole při pobřeží, jak je obvyklé jinde na světě, protože tady to jednoduše není možné. Hory spadající do moře jsou zakončeny vysokými kolmými útesy. Na nejvyšší z nich - Cabo Girao - se vypravíme následující den. Mezi Camarou de Lobos a Ribeira Brava nemá ani jedna vesnice přístup k moři. Ačkoli se tedy pořád pohybujeme v nadmořské výšce 400-700 m, paradoxně musíme těsně před výjezdem do Encumeady sjet až k moři (Ribeira Brava) a odtud si vychutnat tisícimetrové stoupání. Řeka Ribeira Brava zde totiž vyhloubila hluboké údolí sahající několik kilometrů hluboko do centrálního horského masívu. Ale i toto údolí končí přes tisíc metrů vysokými štíty hor a právě tady se nachází cíl naší dnešní cesty.

    Po vystoupení z autobusu je cítit znatelné ochlazení, přesto se po chvilce aklimatizujeme a v pohodě to zvládáme v triku a šortkách. Máme ale štěstí na počasí. Hlavně na jižní straně hor slunce peče jak o život a mraky sem už tradičně hory nepouští. Leváda do Norte je obrovská, největší co jsme vůbec viděli. Aspoň metr hluboká a určitě i víc široká. Překročit rozhodně nejde. Nicméně vody v ní teď v létě teče poskrovnu. Leváda je hlavně ze začátku osázena množstvím hortenzií a kalokvětů, které zrovna kvetly. Spolu s nádhernými výhledy do údolí a na sytě zelené pohoří to vytvářelo kýčovitou scenérii. Ty hory jsou fakt krutě zelené!

Leváda `do Norte` obklopená liliemi a zelené kopce madeirských hor
Hotel pod sedlem Boca da Encumeada
Zhořelý les pohlcený novou vegetací
Na levádě `das Rabacas`

    Po chvíli jsme došli k tunelu, kde se stíkaly dvě levády. Dál po jižní straně pokračuje cestička kolem levády das Rabacas a tunelem přítéká voda levádou do Norte. Nejdřív jsme se rozhodli projít tunelem na severní stranu hor, do údolí Folhadal. Údolí je v průvodci označováno jako divoká botanická zahrada. My jsme neměli štěstí na žádné kvetoucí kousky, nicméně je fakt, že oproti suché a rozpálené jižní straně tady byla hotová džungle. Ačkoli je leváda stále zaříznutá do prudkých skal, stromům se tady daří a tak je cesta zahalena do příšeří. No a podrostu se tady nedaří o nic míň. Leváda a skály jsou zarostlé mechem a kapradím, okolí lemují jiné obří (neznámé) byliny a kapradiny, každou chvíli vidíte nějaký potůček stékající ze skal. Cestu končíme u vodopádu před dalším tunelem a vracíme se zpět. Na jižní stranu jsme se vrátili skoro kilometr dlouhým tunelem, který je suchý a bez větších nástrah.

    Máme ještě dost času do odjezdu jediného autobusu ze sedla do Funchalu (15:50) a tak pokračujeme dál do hor po levádě das Rabacas. Tady to není tak přírodní a divoké jako ve Folhadalu, je tady vidět nedávná lidská práce, ale kvetoucí rostliny, nádherné výhledy, obří pstruzi ve vodě...to je prostě paráda. Procházíme ještě jedním kratším tunelem, který byl už dost vlhký, odkud je vidět vesnička hluboko dole v údolí. Leváda pak mizí v dalším, prý pěkně dlouhém, tunelu. Tam už ale nejdeme a vracíme se zpět na autobus. Nebezpečná místa s převisem jsou většinou zajištěna zábradlím nebo lany a tak pro ty, kdo nechtějí do tunelů je to hezká lehká vycházka.

Tunel do údolí Folhadal
Tunýlek na levádě ve Folhadalu


Porto Moniz - zima, zima...zima

    Na čtyři dny jsme se přemístili do nejzápadnějšího/nejsevernějšího kouta ostrova, do vesničky Porto Moniz. Jeli jsme tam běžnou linkou za 4.40€; cesta trvala něco málo přes 3 hodiny, protože jsme jako obvykle museli projet úplně všechny silnice na ostrově. V sedle Encumeada jsme poprvé zaznamenali, že je na severu ještě hnusněji, než jsme do teď kdy viděli. Ocelové mraky, silný vítr, teplota určitě někde hluboko pod 20°C...brrrrr. Nicméně hotel byl zaplacen, bazén, vířivka i sauna určitě byli připravené, tak co. Bydleli jsme v hotelu Moniz Sol, který leží na samém konci promenády kolem moře. V hotelu jsme byli móóóóc spokojení, jenom voda v bazéně mohla být trochu teplejší; to asi abysme si zvykali na studené moře, nebo co. Naprosto nejlepší byla ale určitě hotelová kuchyně. Tady jsme se už museli stravovat v restauracích a tak jsme jich tady i pár vyzkoušeli. Ceny jsou tady všude téměř konstantní, +/- 10€ za jídlo. Jídla sice trošku dražší, ale pití bylo příjemně levné (např. pivo třetinka 1€, stejně tak místní limonáda). Nakonec jsme zjitili, že restaurace našeho hotelu nemá chybu a nikam jinam jsme už nechodili - restaurace přímo na promenádě byly prostě horší.

    A proč se vlastně do Porto Moniz vůbec jezdí? Je to kvůli polopřírodní atrakci vhodné ke koupání. Zdejší divoké sopečné útesy totiž místní částečně zalili betonem, vytvořili tak příjemné vstupy do moře a mohutný příboj zarazili hrází, která "tak akorát" brzdí vlny řítící se na pobřeží. V době přílivu a za silného větru (tedy prakticky pořád ;-)) se každá větší vlna roztříští o hráz a smete z ní vše, co na ní stojí. Pokud to není až příliš nebezpečné, plavčíci vám dovolí si pořádně zařádit. Každý den sem z Funchalu přijelo několik velkých autobusů a spousta dodávek s turisty. Protože tady ale jinak nic jiného není, odpoledne zase všichni odjeli a večer bylo na promenádě a v restauracích jako po vymření.

Pico Grande (1654 m n.m.) z lévády `das Rabacas`
Pico Grande a hortensie
Odpočinek na levádě

    Samotná vesnička Porto Moniz leží asi 50-100 metrů nad mořem. Dole jsou jenom hotely a restaurace. Má úžasnou polohu pod štíty hor, akorát jsem si musel na fotku tři dny počkat, než vylezlo sluníčko. Nejlepší výhledy na vesnici a pobřeží jsou z vyhlídkové plošiny u silnice stoupající do Santy. Ačkoli se druhý den našeho pobytu zde zdálo, že se už počasí láme, nestalo se. Asi 500 m od pobřeží bylo krásně vidět celý den modré nebe, ale nad vesnicí visely až do večera zabržděné mraky. Přesto jsme se další den dočkali a tak jsme konečně po 13-ti dnech cestování mohli aspoň jeden den strávit u moře.

Rozbouřené moře u Sao Vicente
Vlny a útesy
Mohutné vlny se rozbíjejí o zdi přírodního koupaliště
Přírodní mořské koupaliště v Porto Moniz
Hráz oddělující koupaliště od oceánu je zdrojem zábavy


Ribeira da Janela - poslední leváda

    Leváda Ribeira da Janela (plným jménem da Central da Ribeira da Janela) je skutečně poslední levádou. Nejen naší, kterou jsme si prošli, ale dá se říct i geograficky. Protéká po úbočí skal nad hlubokým údolím stejnojmenné řeky na severovýchodě ostrova. Začíná někde nedaleko Rabacalu na náhorní plošině Paúl da Serra a končí v jezírku nad Porto Moniz. Zřejmě proto, že je to jedna z mála turistických zajímavostí zdejší oblasti, velmi hezky se o ni starají. Na parkovišti u jezírka najdete špičkové sociální zařízení a malé muzeum (aspoň to tak vypadalo) o zpracovávání obilí. První úsek je bohatě osázen hortenziemi, chodníček kolem levády je široký a zatravněný, co 500m narazíte na parádní odpočívadlo s nějakým zajímavým výhledem do údolí řeky a na protější zúrodněné svahy, turistů absolutní minimum, klid... Jako bonus tady mají nesmírně ochočené pěnkavy, které vám při svačině nedají pokoj. Ale za odměnu vám rády zapózují. Když už jsem u zvířátek, tak na Madeiře žádnou pestrou faunu nehledejte. Hmyz, ptáci a ještěrky, to jo, ale jinak tady snad nic jiného nežije. Ještěrek jsme si ale užili nadmíru. Například právě na této levádě znamená každý krok zašustění a rychlý úprk několika exemplářů. Když se ještěrkám nezadaří někam schovat, klidně skočí i do vody a přeplavou kanál :o) Při cestě jsme narazili na polorozpadlý betonový domek, který byl úplným královstvím těchto modrozelených plazů. Koukali na nás z každé škvírky, ze střechy, z oken i ze zápraží.

Hotel Moniz Sol
Pohled na Porto Moniz ve stráni pod vysokými horami

Všudepřítomná endemická madeirská ještěrka
Madeirská pěnkava

    Kousek dál od civilizace se ale leváda pořádně zařízne do skal, chodníček se změní na uzounkou pěšinku a řadu míst zabezpečuje pro jistotu zábradlí. Minuli jsme několik vyschlých potoků a několik aktivních i v suchém létě. Kolem všech je ale vegetace vždy nápadně bujnější a zelenější. Hezká zákoutí na fotky. Již podruhé během 14 dnů na Madeiře jsme viděli pracovní skupinu dělníků v levádě, jak čistí koryto od kamení a osekávají příliš vzrostlou vegetaci. Zřejmě nezbytná příprava na deštivou zimu. Nejzajímavější úsek je ale až ke konci výletu, tak jak je popsaný v průvodci. Kolem levády se dá jít zřejmě až k Rabacalu, ale to je na vícedenní pochod. My jsme to otočili za druhým tunelem. Oba tunely vyžadují baterku, ale jinak jsou v pohodě. Jakmile jsme prošli prvním tunelem, ocitli jsme se uprostřed kolmé, kapradinami zarostlé skalní stěny, ze které crčela i teď v létě voda. Do této skály je zatesaná leváda, která o 50 m dál mizí v dalším tunelu. Zajímavý úsek, kterých dál může být víc, ale to se už během jednoho nedá zvládnout, pokud by pro vás nemohl někdo přijet autem.

    My jsme se museli vrátit po svých až do Porto Moniz. Cestu nahoru k levádě jsme si zkrátili autobusem, který pravidelně objíždí vesničky na severním pobřeží. Dolů jsme ale šli pěšky, jednak je to z Lamaceiros jen 3 km (možná míň, protože kolem silnice vede přímá zkratka) a taky jsme se chtěli podívat z vyhlídky u silnice na Porto Moniz. Ačkoli je Lamaceiros úplná pr**l světa, všechny domy/hrady jsou tady jako nové. Když pak za těmi "baráky" vidíme, jak farmáři kosí malé obilné políčko srpem a jak vážou klasy do snopů, radši ani nechceme vědět, odkud se sem sypou takové peníze.

Pohodlná pěšina kolem levády `Ribeira da Janela`
Zátiší na levádě
Pohled do zalesněného údolí řeky Ribeira da Janela
Úsek levády pod skalním převisem
Leváda `Ribeira da Janela` ve skalních tunelech


Cesta domů a závěr

    Poslední den jsme se naposledy okoupali v mořských jezírkách, které byly po ránu úplně prázdné (abych řekl pravdu, už bylo zase zataženo). Vyklidili jsme pokoj a pak už jsme jen tak bloumali po promenádě a čekali na čtvrtou hodinu, kdy startoval autobus do Funchalu. Tentokrát jsme jeli jižní stranou ostrova, takže jsme zkompletovali kolečko kolem celé Madeiry. Stálo nás to jenom 4 hodiny jízdy autobusem. Travel Service tentokrát neměl žádné zpoždění a skoro na minutu přesně jsme chvíli před půlnocí odletěli. Cestovatelské obtíže nám připravila opět až Student Agency. Nejdřív prodali víc lístků do minibusu z letiště na Florenc, takže jsem musel sedět na schodech a pak se jim stejně jako při cestě do Prahy rozbil autobus. Jsou to asi hrozný šroty, ty žluté zázraky. Naštěstí to uměl šofér opravit, takže se to vyřešilo jen půlhodinovým zpožděním.

    S výběrem naší "novomanželské" destinace jsme byli oba docela nadšeni, řekl bych. Madeira nabízí nesmírně pestrou a fotogenickou přírodu vhodnou k lehkým i náročnějším výletům, výborná jídla (espada na banánech, tuňákové steaky, espetada - špíž na vavřínové větvičce, mňam), nekonfliktní a bezpečné prostředí, slušnou infrastrukturu, studené moře, konstantní teploty a ... já nevím, prostě všechno je tady super. Možná to nezní moc přesvědčivě, ale pokud nejedete vyhledávat problémy, pokud přežijete nějaký ten den bez slunce nebo pokud nepotřebujete nekonečné písčité pláže, tak se vám tady bude líbit. Je to ostrov pro aktivní dovolenou a tak se musí brát. Pětihvězdičkový hotel s klimatizací a bazeném je stejný všude na světě, kvůli tomu se nejezděte, přece jenom je to trochu z ruky.

Zemědělci na políčku kosí obilí srpem
Vesnička Ribeira da Janela
Pohled na Porto Moniz




Náš program

Kaskáda na nábřeží v Porto Moniz
den č. program nocleh
4.7. (út) 1 přílet na Madeiru Funchal
5.7. (st) 2 Funchal, Praia Formosa Funchal
6.7. (čt) 3 Machico - Porto da Cruz Funchal
7.7. (pá) 4 Pico Ruivo Funchal
8.7. (so) 5 Funchal Funchal
9.7. (ne) 6 Leváda Dos Tornos Funchal
10.7. (po) 7 Ribeiro Frio, Balcoes, Leváda do Furado Funchal
11.7. (út) 8 Ponta de Sao Lourenco Funchal
12.7. (st) 9 Encumeada Funchal
13.7. (čt) 10 Leváda do Norte, Cabo Girao Funchal
14.7. (pá) 11 přesun do Porto Moniz Porto Moniz
15.7. (so) 12 Porto Moniz Porto Moniz
16.7. (ne) 13 Porto Moniz Porto Moniz
17.7. (po) 14 Leváda Ribeira da Janela Porto Moniz
18.7. (út) 15 přesun do Funchalu, odlet -





Odkazy

          Madeira - informace pro turisty
          Madeira Web
          Madeira Island
          Madeira Camping
          Autobusová doprava ve Funchalu
          Rodoeste - autobusová doprava západ
          Ptáci Madeiry