Madeira 2006

obecné informace

hlavní město Funchal

4.7.2006 - 18.7.2006

zobrazit/přidat komentáře
    O existenci Madeiry jsem se dozvěděl snad vůbec poprvé teprve loni (i když doufám, že kdysi dávno v zeměpisu jsem o ní už slyšel). Tenkrát naši uvažovali o dovolené na tomto ostrově a já jsem si zjišťoval nějaké informace, kam že to vlastně vůbec chtějí jet. A ačkoli jsme ještě ani neměli "za sebou" Mexiko, bylo naprosto jasné, kam bude směřovat naše příští cesta... V květnu jsme se s Katkou vzali a tak něco jako svatební cesta na Madeiru v červenci, to neznělo vůbec špatně. A co mě na tomto ostrově vlastně zaujalo? Asi to, že po přečtení několika základních informací o ostrově někde na internetu mi bylo jasné, že to je ráj turistů. Díky svému profilu a civilizovanosti nabízí Madeira spoustu druhů treků a výletů různých obtížností.

[1] Úvod a hlavní město Funchal
[2] Severní pobřeží a hřebenovka na Pico Ruivo
[3] Leváda dos Tornos, Ribeiro Frio, Cabo Girao, Ponta de Sao Lourenco
[4] Encumeada, Porto Moniz a leváda Ribeira da Janela

komentář vs. pouze fotky

    Ostrov sopečného původu (přesněji soustroví několika malých ostrůvků) leží v Atlantickém oceánu pár stovek kilometrů západně od Maroka. Nebýt vysokých hor, byla by Madeira pravděpodobně pustým skalnatým ostrovem. Naznačuje to větrem a suchem bičovaný východní výběžek ostrova, který uvidíte při příletu z Evropy. Ale tento patnáctikilometrový útes je vzácnou výjimkou. Zbytek ostrova čerpá vláhu z centrálního masívu Madeiry, jehož 1800 m vysoké štíty drží prakticky pořád husté mraky. Důmyslnou sítí pověstných levád je z hor přiváděna voda do sušších pobřežních oblastí a díky tomu se ostrov jenom zelená. I když v létě téměř vůbec neprší (během našeho pobytu nespadla ani kapka), těžké mraky visící nad horami zajišťují srážením dostatek vody pro celý ostrov. Madeira nám ukázala dvě naprosto odlišné tváře. Jižní pobřeží je chráněné pásmem hor před hustou oblačností, která se takřka spolehlivě o štíty hor zachytí a roztrhá. Naopak severní pobřeží "trpí" téměř nepřetržitou oblačností, zimou a silnými větry...(myslím větry jako větry, jestli mi teda rozumíte ;-)) Protože madeirské hory snad magicky mraky přitahují, vyloženě slunečný den jsme nezažili myslím ani jeden. Počasí se neustále mění a na jihu a v horách si snad nikdy nemusíte zoufat, že všechny fotky budou bez slunčních paprsků či v mlze... Na severu už ale toto pravidlo neplatí. V průvodci psali o jedné květině jako o "ever-present-lilly", my jsme si toto úsloví po pár dnech pozměnili na "ever-present-mraky"...

    Díky své jižní poloze je na Madeiře vcelku konstantní celoroční teplota (17 - 22°C), která dělá z ostrova zelenou zahradu. Představte si všechny (pro nás) pokojové a skleníkové kytky co znáte, znásobte to aspoň dvěma...tak nějak to vypadá na Madeiře. Všude roste něco zajímavého a většinou to i kvete. Kolem cest, na opuštěných a nevyužitých plochách, na veřejných prostranstvích, na hřbitovech, v parcích podobných botanickým zahradám a samozřejmě snad u všech příbytků, vil a hotelů. Ibyšky, strelície, hortenzie, buganvilie, krotony, orchideje, kalokvěty...mraky všeho. Flóra se dramaticky mění s nadmořskou výškou a severo-jižní orientaci svahů. U moře je subtropické podnebí, svahy jsou většinou přeměněné na drobná terasovitá políčka. Postupně obdělaná půda mizí a začíná pásmo horských lesů (borové, eukalyptové nebo fantastické vavřínové pralesy) a nakonec se můžete podívat až do pásma kleče, travin a lišejníků na návětrných stranách vulkanických skal. Madeira byla odjakživa rybářským a zemědělským ostrovem. Pole a políčka na prudkých svazích nad mořem a nad údolími řek jsou jedním z nejzajímavějších pohledů, jaké tady můžete spatřit. Často mi přišlo, že jsou terasy zcela nepřístupné, ale asi jsou zdejší zemědělci i dobří horolezci. A závratí určitě trpět nemůžou. A co tady vlastně pěstují? Tak především víno a banány, na ty narazíte prakticky všude a pak od všeho trochu - jahody, maracuje, mango, ryngle, fíky, třešně a višně, ale i fazole, obilí, brambory, ... Z vína vyrábí známé silně alkoholické víno a typické malé banány prodávají a používají všude.

    Na Madeiře je trošku problém s koupáním. Ona to vlastně vůbec není typická destinace pro lenošivé typy. Moře je poměrně studené (i když oproti vzduchu je to tak fifty-fifty), pláže aby člověk hledal na mapách lupou a v neposlední řadě tu vládne silný příboj. Kromě několika výjimek jsou pláže i přírodní vstupy do moře kamenité, vlastně spíš valounovité (jsou to pořádní macci). Dostat se do vody při přílivu je dost dobrodružné, protože na kamenech nemáte moc stability, voda nepříjemně studí, vlny víří tmavý sopečný písek a každá druhá vlna vás pěkně rozhodí, ne-li posadí na zadek... Hotely u moře to řeší většinou plovoucími moly nedaleko od břehu nebo vybetonováním útesů tak, aby byl vstup do vody bezpečnější a aby se zmírnila nárazová síla příboje. Dá se to, ale určitě bych sem kvůli koupání v moři nejel.

    My jsme na Madeiře strávili 14 dní. Letenky a ubytování jsme si nechali zajistit od cestovní kanceláře Snail Travel. Prvních 10 dní jsme bydleli v krásných apartmánech Sé v samotném centru Funchalu. Apartmány mají vlastní kuchyňku, kterou jsme s úspěchem pravidelně používali. Apartmánový dům je téměř nový a na jeho vnitřním vybavení to bylo vidět...paráda. Příjemná terasa na střeše v 5. patře s hezkým výhledem na Funchal byla takový malý bonus. Na poslední 4 dny jsme se přemístili na severovýchodní výběžek ostrova, do vesničky Porto Moniz. Z místní nabídky jsme si vybrali hotel Moniz Sol, ve kterém jsme byli spokojeni opravdu náramně! Nijak zvlášť jsme netoužili po nějakém organizování našeho pobytu ze strany delegáta cestovky, takže z mého pohledu vše proběhlo tak, jak mělo. Snad jen na jediné věci jsme se s velvyslankyní cestovky nedokázali dohodnout - na způsobu dopravy na letiště při zpáteční cestě. V ceně zájezdu jsme neměli zajištěný odvoz z Porto Moniz, to jsme věděli. Proto jsme se chtěli domluvit, že nás ve smluvenou hodinu vyzvednou na určitém místě ve Funchalu a odvezou na letiště (což jsme v ceně mít měli). Jak se dostanem do Funchalu, to už byla naše záležitost. Nechtěla (nebo možná spíš nedokázala?) to pochopit a tak jsme si museli zaplatit odvoz letištním expresem. Jízdenka stála překvapivě 5€, takže ostatním doporučuji využít raději běžných linek (pokud je to časově možné), kde nezaplatíte víc jak 2.50€.

Pobřeží u Porto Moniz

    Určitě existuje řada variant, jak prožít na Madeiře 14 dní...my jsme zvolili jako obvykle takovou, abysme toho viděli co nejvíc a v co nejvhodnější dobu...vlastně nejlépe všechno, pokud možno za svítání i za soumraku ;-) Podle výborného turistického průvodce Rother Guide s popsanými 50 výlety po celém ostrově jsem si už před odjezdem vytipoval asi 12 (!) cest, které bych chtěl absolvovat. Většina z nich byla navíc kombinací dvou (i tří) z výše zmíněného průvodce. To se samozřejmě nedalo zvládnout a tak jsem čekal na nějakou vnější událost, která by zredukovala tento smrtící program. A stalo se. Nastal totiž docela zajímavý problém, jak sehnat v centru Funchalu nějakou levnou autopůjčovnu. Většina jich je totiž lokalizována v hotelové zóně, kam se nám jednak něchtělo jet a taky jsme tím neměli chuť strávit celé odpoledne. Poté co nám nabídli auta za 40-60€ na jeden den jsme o tuto službu poněkud ztratili zájem a rozhodli jsme se ty peníze radši projíst a propít (což se nám nakonec povedlo, ačkoli tady není nijak draho :-)). Výsledkem tohoto strategického rozhodnutí bylo zrušení dvou výletů na náhorní plošinu Paúl da Serra a výletu do Santany a Caldeirao Verde. I tak zůstal náš program docela nabitý, protože tyto celodenní akce jsem "neprodleně" nahradil jinými, kratšími, a v dosahu veřejné dopravy.

    Autobusová doprava je na Madeiře vcelku dobrá. Jediným místem, kam se nedá dostat, je právě náhorní plošina Paúl da Serra na západě ostrova. To je dáno malým osídlením této části ostrova. Autobusy jsou určeny především místním, takže jezdí jen tam, kde někdo bydlí. A jezdí hlavně tehdy, kdy je to rozumné pro místní... Turisté si mají půjčovat auta, jezdit taxíky nebo využívat služeb cestovek. Ceny jsou rozumné hlavně na delší vzdálenosti. Nejnevýhodnější je doprava po Funchalu, kde je jednotková cena 0.80€. Existuje sice týdenní předplacená jízdenka za 15€, ale protože jsme bydleli přímo v centru, byla by nám k ničemu. Co se dalo zvládnout pěšky jsme si prošli a na Monte a nějakou tu vyhlídku nad městem jsme si koupili jednotlivé jízdenky. Zbytek ostrova je u většiny dopravců rozdělen do několika zón s paušálními cenami. Jako příklad bych uvedl: Funchal-Porto da Cruz = 2.90€; Funchal-Ponta de Sao Lourenco = 2.40€; Funchal-Encumeada = 2.90€ nebo Funchal-Porto Moniz za 4.40€. Ačkoli se to může zdát docela dost, tak věřte, že za ty peníze i něco uvidíte. Autobusy se téměř zásadně vyhýbají dálnici a zajíždějí do každé vesničky. A vzhledem k reliéfu celého ostrova je to skutečně zážitek. I když na druhou stranu, po týdnu cestování po venkově jsme už skoro všechny tahy měli projeté a nebylo zapotřebí se tam neustále vracet a ztrácet čas (a to hóóóódně času, s tím počítejte). Ale nebylo na výběr. Ještě bych zmínil, že mají v organizaci autobusové dopravy docela chaos. Mexiko je v tomto oproti Portugalsku megavyspělý stát. Ve Funchalu není žádné autobusové nádraží. Autobusy různých společností odjíždějí z mnoha zastávek na hlavní třídě Avenida do Mar. Samozřejmě v obou směrech, podle cíle vaší cesty. Některé autobusy různých společností mají stejná čísla autobusů, samozřejmě s jinou cílovou stanicí, takže dalším důležitým rozlišovacím prvkem je barva autobusu. Jízdenky se u meziměstských autobusů prodávají přímo u řidiče. Naštěstí v turistických informacích prodávají celkový jízdní řád všech společností (1€) s vyznačením hlavních odjezdových míst v centru Funchalu. Kudy ale autobus dál pokračuje je nezjistitelné, protože uvádějí jen cílovou stanici. V kolik hodin bude v jaké vesnici/ulici lze jen odhadovat. Navíc jednotlivé spoje mají různé trasy, takže ne všechny spoje vždycky jedou přes danou vesnici. Vypsané časy v jízdním řádu udávají výjezd z depa/cílové stanice, takže už na Avenidě do Mar můžete počítat, že dorazí "až za chvilku"... Tak, a teď bysme si mohli projít to, co jsme vlastně konkrétně navštívili.

Květ strelicie
Obří loď Arcadia kotvící ve Funchalu


Funchal

    Hlavní město ostrova, přes sto tisíc obyvatel, jedno z největších měst celého Portugalska. Asi nelze minout a je určitě škoda jej minout. Tak jako všechna města a vesnice na ostrově leží i Funchal v hornatém terénu. Centrum města kolem námořního přístavu je ale poměrně plytké, nicmémě kousek za historickým centrem se už svahy prudce zdvihají až do pásma věčných mraků v nadmořské výšce 800 m n.m., kde konečně s eukalyptovými horskými lesy končí hustá zástavba a začíná národní park. Město nedělá Madeiře žádnou ostudu a je úctyhodně zelené s množstvím krásných parků. Mám pocit, že všechno kvete. Naprostá většina domů a ulic v centru je perfektním stavu a bílá omítka typických jednoduchých domů na slunci krásně září. V ulicích je docela rušno a nejde ani tak o turisty, jako o místní lidi. To je krásně vidět o víkendu, kdy jsou obchody v centru uzavřeny a ulice jsou rázem téměř vylidněné. Přímo v centru je několik obchoďáků, které se nám náramně hodily pro nákupy potravin. Ceny jsou u naprosté většiny zboží jen nepatrně vyšší než v ČR, to je fajn. Město je plné restaurací, kavárniček a takových barů, které by mohly s trochou nadsázky nahrazovat naše pivnice. Většinou v nich není moc místa k sezení, a tak lidé postávají u baru nebo před vchodem, diskutují, čtou noviny, popíjejí a k tomu si dávají na chuť něco malého (pečivo, polévka, ...).

Mapa

Madeira == kvetoucí ostrov
Panorama Funchalu
Na malém molu ve Funchalu

    Během našeho pobytu se zrovna konalo mistrovství světa ve fotbale, a protože Portugalci jsou fotbalem posedlí a navíc se národnímu mužstvu docela dařilo, všude byla vidět nějaká fotbalová tematika. Koneckonců Christiano Ronaldo je Madeiřan a je to všude vidět. Že fotbalem žijí musí být každému jasné hned na letišti, kde se mezi "bezcelní" obchody s alkoholem a parfémy vklínil velký obchod s kopačkami, dresy, šálami a dalšími fotbalovými předměty :o) Hlavní náměstí bylo vylepšeno o tribunu a obří projekční plátno, kde se při večerních zápasech scházeli místní a hromadně prožívali neúspěch v semifinále i v boji o třetí místo. Žádné divočení se po prohrách ale nekonalo.

Historická vila Quinta das Cruzes, ve které bydlel objevitel ostrova Zarco
Městský park Jardim Municipal
Tmavý písek na pláži na Avenida do Mar v centru Funchalu
Taxíkáři
Noční Funchal

Fotbalový stadion Estádio dos Barreiros ve Funchalu
Portugalští fanoušci sledující semifinálové utkání POR-GER

    Město jsme poznávali postupně díky našemu výhodnému ubytování přímo u katedrály Sé. Přes den jsme byli většinou mimo město a pokud jsme se vrátili včas, zašli jsme se ještě někam podívat. Vůbec první den našeho pobytu jsme se vydali k pláži Praia Formosa, která leží na konci hotelové zóny. Kromě písčité pláže na Avenidě do Mar je to jediná pláž ve Funchalu. Není písčitá; je posetá tisíci velkých oblých valounů a od města se na ni nedá dostat jinak než tunelem (jak typické pro Madeiru ;-)) Od centra je to už pořádně daleko. Cestu tam jsme si zkrátili (aspoň o půlku) svezením se s naší delegátkou, která nás vezla na informační schůzku. Zpět jsme se vrátili po levádě dos Piornais. Ta protéká kousek ve stráni nad obřími hotely a nabízí několik hezkých výhledů na město. Ačkoli jsme téměř v centru, procházíme velkými banánovníkovími plantážemi. Byla to naše první leváda, takže to stálo za to, i když na ní není dohromady nic zajímavého. Kolem hlavního městského fotbalového a atletického stadionu jsme sestoupili zpět k přístavu. Ten je chráněn před vlnami obřím molem, na které doporučuji zajít. Ale i malé molo přímo na Avenidě do Mar dokáže ukázat rozlehlost města.

Centrum Funchalu
Strmě stoupající ulice ve Funchalu
Funchalský kanál

Uličky v historickém centru Funchalu
Zeleninový trh v Mercado dos Lavradores
Rybí trh v tržnici Mercado dos Lavradores
Funchalské uličky ve starém městě za lanovkou na Monte

    Nejstarší částí města se spletencem úzkých uliček je oblast u lanovky na Monte. Hemží se to tu restauracemi, které jsou ale většinou spíš luxusnější kategorie. Přesto jsme se i tady najedli pětichodovým menu za 6€, což je myslím pěkná částka... Tady je i známé funchalské tržiště Mercado dos Lavradores, plné stánků s ovocem, zeleninou a květinami; zvláštní půvab má i zdejší rybí trh, kde si můžete prohlédnou třeba espady nebo obří tuňáky, ze kterých vám na požádání useknou pořádný steaky :o) Prodavači se vám tady snaží nabízet ochutnávky a na jedno nám neznámé ovoce nás nalákali. Dodnes nevíme, co to bylo. Z jakéhosi podlouhlého plodu nám uloupli taková malá semínka, které chutnali jako banán...

Rybáři na molu ve Funchalu
Koupaliště Clube Naval
Obří valouny na pláži Praia Formosa
Banánovníkové plantáže ve Funchalu